1. díl

28. prosince 2011 v 10:45 | theLadyChristyn
Úvod:
Ok, takže jmenuji se Marribell Černá ale já radši své příjmení říkám po anglicku Black já vím je to hloupé ale mě se to líbí. Ovšem ve škole a v úředních věcech jsem Černá. Jsem z české republiky. Je mi 19 let. Od mých krásných 15 let, zbožňuju Jonasbrothers. Jejich písničky mě ovlivňujou. Dostala jsem se na hereckou školu a přeju si hrát ve filmu. Když se dostanu do filmu, ve škole to berou jako část bakalářské zkoušky takže bych polovinu měla za sebou, i když v mém případě, když jsem v druhým ročníku, a čeká mě 3 a 4 …no nevim jestli to do toho započítají. Doufám že se mi to splní…..


1.díl
Pár dní bloudím po netu a hledám nějaké konkurzy a najednou……. Rozklikla jsem jednu stránku vše bylo psané v angličtině, rozuměla jsem tomu skvěle, protože mám ráda angličtinu. Byl to casting do filmu s názvem "bláznivá láska" psali k tomu jen, že to bude romantický film a že hledají evropskou holku, protože bude hrát hlavní roli jako evropanka. Poslala jsem jim email a svůj krátký životopis. A vše potřebné. Ve škole jsem sdělila třídní učitelce, že jsem se přihlásila na casting a vše o něm. Taky jsem to řekla své nejlepší kamarádce "Emily nebudeš věřit! Přihlásila jsem se na casting!"-"fakt? A kam?"-"do ameriky.. já vím já vím je to daleko ale skvělá nabídka…"-"no a kdy jdeš na konkurz?" - "no paní mi hned odpověděla že moje přihláška je zařazena že mam poslat fotku a že až se rozhodnou a pár lidí vyřadí tak pak dají vědět kdy půjdeme na konkurz a tam už si přímo vyberou jednu z nás uchazeček! Bože bylo by skvělý se tam dostat!"-"a co rodiče?"-"no těm to řeknu dneska!"-"páni ty se máš….já zatím nic nenašla."-"neboj určitě najdeš.. no nic musim jít mám spoustu úkolů a musím to říct našim."-"tak ahoj zítra ve škole"-"jj ahojky". Když jsem přišla domů, oznámila jsem našim tu novinku "cože? Zbláznila jsi se?"-"ale mami pro mě je to obrovská příležitost, v životě už takovou nemusím dostat a skrsnu někde za pokladnou…."-"kdyby to bylo na konci republiky tak ano ale až v Americe? To prostě ne!!!a tečka"-"ale to je moje jediná šance! Prosím"-"a kde na to máme vzít peníze?"-"mám našetřeno od vás nic nechci… ty léta plné brigád se mi vyplatili"-"nemůžu tě tam pustit jen tak.. samotnou"-"ale mami….. tati řekni něco"-"jsi moje holčička jestli chceš abych promluvil budu horší jak mamka! Nejradši bych tě tu zamkl"-"fajn tak uteču.. to byste chtěli? Abyste jednou přišli z práce a na stole dopis "promiňte jela jsem do ameriky pa vaše Marribell!" vážně?"-"dobře kdy jedeš na konkurz?"-"to ještě nevím ale prosím nekažte mi radost… je to moje šance.. nechci o ní přijít!"-"fajn na konkurz pojedeme s tebou, tam domluvíme všechno abychom věděli že bude vše v pořádku"-"díky díky díky!" skočila jsem na mamku a pevně ji objala. Za týden mi přišel email že jsem pozvaná na konkurz 21.dubna což je přesně za 14 dní. Celá nadšená skáču po pokoji a po celém bytě. "říkám to nerada protože budeš dlouho pryč, když vyberou tebe ale jsem na tebe pyšná"-"díky mami.. miluju tě".

20. dubna 6 ráno:
"mami tak pojď už je tu taxík.. čeká se jen na tebe"-"nojó.. a co táta?"-"já tu taky čekám na tebe!". Konečně sešla dolů a mohli jsme nastoupit do taxíku a jet na letiště. Procházeli jsme letištní kontrolou a já začala pískat. "vyndejte všechny kovové věci, slečno" tak jsem udělala a znovu prošla. Pípípípípíp "to snad ne!" -"nezapomněla jste něco slečno?"-"ne to je vše"-"musím vás odvést"-"ale….mami"-"počkejte to je nedorozumění!"křičela mamka "už vím čím to je"-"a čím slečno?"-"podívejte…před pár lety jsem měla nehodu a šla na operaci mám šroub v loktu"-"můžete to nějak dokázat?"-"e..i mami?"-"jistě že může má tu jizvu nevidíte? A má to i tady.. vydržte…." Vyndala mou kartičku kde jsou napsány všechny mé nemoce, úrazy, a podobně a podala mu ji. Ta gorila si ji převzala, chvíli si vše prohlížela a pak pravila "takže astma ju? To máme něco společného"-"hejj nemáte kontrolovat něco jiného?"-"promiňte" ještě chvíli jsme stáli "dobře můžete jít". Podal mi kartu a konečně jsme nastoupili do letadla. Cesta byla dlouhá a únavná. Pár přestupů… a konečně přistáváme… a je skoro tolik hodin v kolik jsme nastupovali do letadla ráno. "páni… to je velký letiště!"-"nojo a kam teď máme jít?" podala jsem taťkovi lísteček s adresou budovy kde se bude konat konkurz, a prý tam i přespíme, je to v hotelu. Skvělý. "fajn jdeme, támhle je taxi". Od teď jsme mluvili jen anglicky. "dobrý den, jste volný?"-"ano jistě" tak jsme nasedli. "tak kam to bude?"-"je to hotel Belair". Mimochodem je to 5hvězdičkový hotel v LA. Když jsme zastavili před hotelem, zírala jsem na něj s otevřenou pusou. "zavři tu pusu když se divíš"-"ale mami to je prostě… to je.. ohromný hotel". Na recepci jsem řekla své jméno, a recepční mi předělila pokoj číslo 204 a k tomu mi podala velkou obálku s mým jménem a nápisem INFORMACE O CASTINGU. Super. V pokoji jsem se nestačila divit. Byl velký a nádherný. Koupelna byla modro bíla a větší pomalu než náš byt v ČR. "fajn vy budete spát na posteli a já si vlezu na gauč."-"ok". Sedla jsem si a otevřela obálku. Psalo se že zítra v do 9 se můžu nasnídat a v 10 začíná konkurz v hlavní hale, která je stvořena pro veškeré akce a show jako program pro bydlící v tomto hotelu. Četla jsem asi hodinu. Zjistila jsem vše potřebné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama