14. díl

28. prosince 2011 v 13:39 | TheLadyChristyn
14. díl
(Nickova perspektiva) Chudák, pořád se jí něco stává, a tohle muselo šíleně bolet, je tak silná. I přes to jak musela pálit ta desinfekce, držela se. I když slza jí ukápla ale je to tak silná holka. Obdivuju jí.

"fajn tak tuhle scénu natočíme až později, ta rána nesmí jít vidět a navíc .. musí tě to bolet!"-"ne mě to nebolí, jen to malinko štípe" usmála jsem se s vědomím že to všechnu tu bolest zamaskuji. "tak jakou scénu zahrajeme teď?" ptala jsem se. "ty Marribell půjdeš domu, ty Nicku dnes budeš hrát s Ninou (filmovou Mirandou jeho snoubenkou)."-"fajn ale odvezu Marribell domu"-"na to není čas"-"já tu chci zůstat a dívat se, domu pojedu až večer se všemi" řekla jsem. Všichni na mě koukali s vykulenýma očima "chci tu být a nerozmluvíte mi to"-"tak fajn" řekl bob a otočil se na Nicka a pošeptal mu, i když né moc potichu "je tvrdohlavá ale silná, obdivuju jí"-"jo to já taky Bobe". Malinko jsem se uculila a dělala, že je neslyším. Všichni začali hrát a já měla možnost se aspoň podívat jaké to je, z tohoto pohledu. Po hodině jsem se zvedla ze židle a odešla jsem ven z budovy, měla jsem na něco chuť a chuť na horkou čokoládu, šla jsem do první cukrárny, kterou jsem našla a koupila si horkou čokoládu 3x. jedna pro mě druhá pro Nicka a třetí pro Ninu, vím, že jim taky chutná. Pak jsem koupila asi tři zákusky a dva velké dorty. Zaplatila jsem a odešla zpět na nahrávací plac. Vše jsem položila na stůl, všichni kolem mě koukali tak hladově a nevěděli co se děje. Nakrájela jsem oba dorty na trojúhelníčky a přinesla jsem i papírové tácky, postupně jsem nandávala na ty tácky a pokládala na stůl, kam to šlo. Když režisér zakřikl "stop, dáme si přestávku, musím vyměnit film do kamery". Přišel za mnou Nick a pošeptal "cos to přinesla?"-"vyber si jako první co chceš pak řeknu at si všichni berou a ty nebudeš mít šanci, tady jsou zákusky… tady větrník, tady kobliha, tady kokosová koule a tady je špička, jo a tady máš horkou čokoládu"-"no vím že ty chceš větrník tak já si dám kokosovou kouli"-"jsi hodný"-"ale proč jsi to kupovala?"-"měla jsem na něco chuť a když už jsem tam byla koupila jsem všem"-"aha"-"Nino pojď sem"-"jo"-"vyber si a tady máš horkou čokoládu" tak si vybrala a já zařvala. "lidi pojďte si vzít dort a zákusky" a všichni se tam seběhli jako vosy na bonbon. "Marribell, proč jsi to kupovala?"-"ale Bobe měla jsem na něco chuť a napadlo mě, že všichni si zasloužíme trochu osladit život"-"jsi moc hodná"-"to slýchám často, asi na tom něco bude". Usmála jsem se a opatrně si sedla, protože jak se mi natahovala kůže, pálil mě ten škrábanec. Po natáčení jsme konečně jeli domů. V autě jsem se pořád kroutila, nemohla jsem najít správnou polohu! Když jsme přišli domů. "Nicku můžeš na chvilku?"-"jo copak?"-"prosím, sundej mi tu náplast a podívej se, jestli to mám už dobrý"-"no nevypadá to dobře, ale Laura říkala, že ti to mám mazat každou hodinu framikoinem"-"ok". Tak mi to namazal a já zůstala ležet na břichu na své posteli. Po chvilce přišel Nick zpět ke mně. "nemáš hlad?"-"ani né, spíš žízeň"-"přinesu ti"-"né to je dobrý dojdu si pro to"-"ale…. buď v klidu, donesu ti to"-"děkuju, jsi hodný" usmála jsem se na něj. "zasloužíš si to"-"za co?"-"taky jsi hodná". Přinesl mi pití, já se napila a zase položila hlavu. Lehl si vedle mě a koukali jsme si do očí. "nechceš namasírovat záda?" zeptal se mě po chvilce Nick. "né to je dobrý" ale asi mě neposlouchal, protože mi začal masírovat krk a lopatky. O pár týdnů později, když jsem měla šrám zahojený a nebyl už tolik vidět, jsme znovu měli hrát tu scénu. když jsme se začali líbat "stop" ale ani jeden jsme nedokázali přestat. "héjj stop jsem řekl" a práskl deskami o stůl, oba jsme se lekly a uskočili. Začala jsem se červenat a on taky. "Karin ona má na sobě jinou bundu než před tím, byla by to velká chyba"-"jasně už běžím" a dala mi tu správnou. A "Akce". S Nickem jsme se pořád líbali a u toho se svlékali a všichni na nás koukali. Moc se mi to líbilo, a užívala jsem si každou takovou minutku, kdy se ho můžu dotýkat. Protože už po filmu nikdy nebudu mít tu šanci. Když jsme byly už jen ve spodním prádle, lehli jsme si na postel. Nick nás přikryl a pořád jsme se líbali. "stop" oba jsme se podívali co se zase děje. "Lauro, uprav je pudrem" tak jsme čekali a "akce". Tak jsme se líbali a Nick mi musel rozepnout podprsenku, tak se to psalo ve scénáři. Pak jí vytáhl a odhodil, měl si mě prohlídnout. Pak začal monolog "jsi krásná"-"díky"-"máš tak krásnou a hebkou kůži" a líbl mě na krk. A začal se pod dekou hýbat, jako že se spolu milujeme, ale nebojte, spodní prádlo jsme měli celou dobu na sobě. Malinko jsem cítila, jak Nickovo přirození pulzuje touhou. Koukla jsem mu do očí a on zrudl, věděl, že to cítím, když se mě s ním dotýkal (ale pořád přes oblečení). "stop" oba jsme zavřely oči a zace je otevřeli a koukali na kameramana, který to zastavil. "omlouvám se, ale došel mi film v kameře, hlavně zůstaňte, jak jste, za deset minut, můžeme znovu začít, ale nesmíte se pohnout". V místnosti jsem zůstala já, Nick, Bob a Karin, ta se na nás koukla a vzala Boba pryč, že mu chce něco sdělit. Byla jsem jí vděčná. Tak Nick ležel na mě a koukali jsme si do očí. Oba celý rudý jsme se stydlivě pousmívali. "promiň" řekl nejistě. Pořád ho měl totiž zvednutýho ale já na tom nebyla jinak. Taky jsem byla z toho nadržená. "to je dobrý"-"ne je to trapný"-"a když ti řeknu, že jsem na tom stejně jako ty, bude ti líp?"-"vážně?"-"jo"-"v tom případě se nemusím zas tak stydět"řekl a pousmál se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama