16. díl

28. prosince 2011 v 13:41 | theLadyChristyn
16. díl
Celou dobu na mě koukala s otevřenou pusou, a když jsem skončila svůj dialog, uvědomila jsem si, že jsem se zasnila a řekla jí skoro všechno, co na něm miluju. Koukla jsem se na ní a ona "Ty ses do něj zamilovala?"dostala mě svojí otázkou, ale nick nás vidí a poslouchá, musím říct lež "nee…ne"-"to je dobře, jinak bych ti musela dát zavyučenou!"-"už se tě bojím"-"to bys měla".


"Miluješ ho vůbec? Příjde mi že s ním chodíš jen proto, že je slavný!"-"jistě že ho miluji"- "víš co? Radši běž Nick tu není to ses přesvědčila"-"fajn ale mi dvě jsme neskončili"-"ale jo skončili" řekla jsem s doměním že už odejde. "víš co ještě jsem nehledala v obýváku" a tím mě už naštvala, neměla jsem už sílu, cítila jsem že zachvíli budu brečet. "Delto okamžitě vypadni z mého bytu"-"ale já tu počkám na Nicka"-"tak to né! Tohle je můj byt a když tu Nick není já tě tu nechci takže padej, až přijde Nick tak pak teprve tu můžeš být a teď padej" křičela jsem na ní. Ona teda odešla a já si sedla na gauč, a po chvíli uslyšela ránu z koupelny, hned jsem tam běžela a zjistila že Nick jen odhodil na zem poklop od šachty. "počkej donesu ti židli." Donesla jsem židli a pomohla mu na ni slézt, pak jsem šla rychle do ložnice a začala se oblékat a u toho se mi spustili mé slzy. Nick tam vešel když jsem si oblíkala svetřík. "Ty brečíš?" - "Né. Já předstírám, že jsem fontána". Odešla jsem se ven projít a vypustit všechny slzy. Asi po dvou hodinách jsem se vrátila domů. Bylo půl 12 v noci. Nick už spal a tak jsem se převlíkla do košilky a taky zalehla. Ráno jsem se vzbudila. A koukla na Nickovu postel, byla prázdná. Oblékla jsem se a šla do koupelny na hygienu, pak do kuchyně na snídani kde byla připravená tak jsem si k ní sedla. Nick seděl naproti mně u stolu a četl noviny a u toho jedl. Jakmile jsem si sedla noviny odložil a koukl se na mě s úsměvem. "dobré ráno, jak ses vyspal?"-"šlo to….ty Marribell, díky za včerejšek"-"to je dobrý"-"jsi moc chytrá víš to? Ta scénka s tím telefonem, mě by nic takového nikdy nenapadlo, jsi fakt skvélá"-"jo, jsem přece herečka né?"-"a to co si o mě říkala…"-"jak už jsem řekla jsem herečka" zvedla jsem se a odešla do ložnice, vzala jsem si kabelku a šla zpět do kuchyně, ze skřínky jsem si vytáhla musli sušenku a udělala jsem svačinu mě i Nickovi. "nepojedeme už?" a on mi odpověděl. "jo, Marribell proč jsi včera plakala?"-"na něco jsem si vzpomněla, prosím už o tom nemluv a včerejšek nech plavat"-"je mi líto že tě uhodila"-"Nicku prosím"-"dobře už o včerejšku nebudu mluvit"-"díky".
Nick: proč včera plakala? Opravdu se do mě zamilovala? Opravdu to všechno včera jen hrála? fakt všechno? Dnes ráno je trošičku nervózní, zajímalo by mě, co se jí honí hlavou.
Při cestě do práce, jsem si nezpívala jako každý den, ani Nick nezpíval. Mlčky jsme seděli v autě a poslouchali rádio zrovna v něm běželo "dobře, tak dnes si poslechneme starou pecku od jonasbrothers" a pustili When you look me in the eyes a Nick mě rozesmál. "to mi připomnělo už jsi dočetla Bídníky?" začala jsem se smát při té vzpomínce jak jsem si tenkrát tuhle písničku zpívala a pak Nickovi řekla, že jsem četla. "jo už dávno" řekla jsem mezi smíchem a Nick začal zpívat s tou písničkou a pak řekl "no tak.. přidej se" tak jsem se přidala ale v polovině písničky už jsme stáli na parkovišti a měli jsme vystoupit a jít do práce ale mi jsme si v klidu dozpívali tu písničku. Pak jsme vystoupily a šli do budovy. "už nebuď tak zamračená jako ráno, nelíbí se mi to a kazíš mi tak náladu"-"dobře už nebudu" a usmáli jsme se na sebe. V atelieru jsme nahrávali a šlo to takhle pár měsíců. až do posledního dne kdy jsme měli všechno hotové. "tak lidi je konec, máme hotový celý film, teď už jen budeme stříhat, upravovat a posílat upoutávky." Pak Bob přinesl několik vín a všichni jsme si přiťukli. V tom mi zavolal táta. Vyšla jsem ven z budovi, protože vevnitř byl hluk. "ano tati?-ahoj beruško jak se máš-dobře, dnes jsme dohráli poslední scény pozítří jedu domu a pak zase musím sem na různé tisky ohledně filmu a tak, budu tu pak měsíc a zase se vrátím domů a dostuduji-jsem na tebe pyšný ale volám ti z jednoho důvodu-a z jakého?- za 14 dni ti bude 20 a už pár let víš o mém a Michaelovo slibu-bože tati né-ale ano řeklo se až ti padne dvacet takže to necháme až budeš stále v česku, na měsíc přijedeš sem pak na měsíc zase do ameriky a pak domu a vezmeš si Luckyho-tati to mi nemůžeš udělat" rozbrečela jsem se. "je mi to líto ale musím-dej mi mamku-ano dceruško- mami přemluv ho….já já se tu zamilovala tohle mě zničí a Luckyho nechci-já vím srdíčko-ne mami prosím řeni ať to odvolá-to nejde, ráda bych ale nedá se nic dělat, už musím končit tak pá-ne mami počkej" a típla mi to, já si sedla na obrubník a rozplakala se. Abyste to pochopily, když jsem se narodila, můj otec a jeho přítel, který měl ročního syna si dali slib, že až mi bude dvacet, budu si muset Lucase vzít, naši mi to řekli když mi padlo 15 let. Nějak jsem to vytrousila z hlavy a doufala, že to tátu omrzí, ale koukám, že né. Najednou si ze zadu někdo ke mně sedl a objal mě. "copak se stalo?"-"ale nic Nicku."-"no tak řekni mi to."-"nechci o tom mluvit"-"dobře…ná tady máš kapesníček"-"hih děkuju" snažila jsem si utřít slzy ale Nick mi kapesník vzal a utřel mi je, protože řasenku jsem měla úplně všude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama