17. díl

28. prosince 2011 v 13:42 | theLadyChristyn
17. díl
Na měsíc jsem odjela domů. Poprvé jsem se seznámila s Lukym. "ahoj Marribell"-"ahoj Luky". Sedli jsme si před dům na lavičku a oba o sobě vyprávěli. Já jemu o tom jak jsem se zamilovala do Nicka a on že si chce vzít jeho přítelkyni Kate, ale kvůli tomu slibu nemůže, hodně jí miluje. Rodiče nám uspořádali oslavu, pozvali všechny naše kamarády a tam mě přede všemi měl Luky požádat o ruku a nasadit mi prstýnek.

Přišla i Emily, tak jsem si sní povídala o všem, co se mi přihodilo, že mě Nick naučil hrát golf, a všechno co jsem s ním zažila a že jsem se do něj zamilovala. Pak jsme se s Emily přesunuli do obíváku, kde proběhla událost, na které jsem byla donucena říct své ano a políbit ho. Po měsíci jsem jela zpět do ameriky. "ahoj Bobe, ahoj všichni"-"ahoj" se všema jsem se obejmula. Pak jsem zahlédla Nicka, měl kruhy pod očima a vypadal hrozně ztrhaně. Šla jsem ho obejmout. "ahoj Nicku, copak se stalo?"-"ahoj, rád tě vidím, no stalo se toho hodně"-"ráda bych ti řekla že ti to sluší ale vypadáš strhaně…..to Delta?"-"vlastně jo, ničí mě to"-"Nicku měl bys něco udělat, vždyť se každou chvíli můžeš psychicky zhroutit, není to dobré"-"jo já vím, jen nevím co mám dělat"-"je to těžký já vím, taky mám problém a nemůžu s ním nic dělat"-"určitě není tak hrozný"-"ne to není, je horší a když můj otec neřekne ne tak už to nepůjde vrátit zpátky"-"a co se stalo?"-"nechci aby to někdo věděl"-" takže ty o mým problému můžeš vědět a já o tvým ne? To není moc fér"-" dobře ale někdy jindy jo? Musím se na to připravit"-"dobře, víš, moje rodina, by tě chtěla poznat, půjdeš dnes k nám na večeři?"-"ráda, a co Delta?"-"nemusí to vědět"-"dobře". Tak jsme večer letěli k němu domů. "lidi jsme doma" okamžitě k nám přiběhl Elvis a já si ho začala hladit a mazlit se sním. "bože ty jsi ale krásný pejsek, dej mi pusinku" celá jeho rodina taky přišla a já si uvědomila, že na mě koukají, zvedla jsem se z podlahy a řekla "promiňte, já jen, mám ráda tyhle psy, mě ta moje před rokem umřela a nějak se mi zastesklo" usmála jsem se. "to je dobrý" všichni se na mě usmívali. "mami tohle je Marribell, Marribel to je moje mamka"-"dobrý den paní Jonasová"-"ahojky, konečně tě vidím, Nick mi o tobě toho tolik vyprávěl"-"vážně?" koukla jsem se udiveně na Nicka, ten jen zrudl ale mluvil "tohle je můj otec"-"dobrý den"-"to je Daniele, Kevinova žena"-"kluky asi znáš"-"jo znám vás všechny." Uculila jsem se. "tak pojdte do jídelny, večeře je skoro hotová" řekla jeho maminka a všichni jsme si sedli k velkému oválnému stolu. "nechcete s něčím pomoct paní Jonasová?"-"nechci, děkuju, jsi milá a říkej mi Denies"-"ou dobře" usmála jsem se. Když nandávala na talíř u plotny, okamžitě jsem vstala aby nemusela chodit sem tam a vzala naplněný talíř a položila ho před člena rodiny, když už měli všichni jídlo před sebou sedli jsme si i mi dvě. "jsi moc hodná"-"ale….to nic nebylo" mávla jsem rukou. "tak Marribel jste věřící?"-"ano pane Jonasi"-"říkej mi Kevine" usmál se. "tak v tom případě asi znáte motlitbu před jídlem že?"-"ano a vždy jí předříká ten kdo si sedne ke stolu jako poslední a nebo je na večeři pozvaný takže vzhledem k tomu že se mě na to ptáte tak se všichni chyťme za ruce a já začnu" usmála jsem se a pan Jonas "ta holka se mi líbí" všichni jsme se nahlas pousmáli a já začla s motlitbou "….Amen"-"Amen"všichni zopakovali a dali jsme se do jídla. Po jídle jsme šli do obýváku a povídali si. "a jste pokřtěná?" ptal se zase pan Jonas "ano"-"a vaše druhé jméno?" usmála jsem se a přemýšlela jak to vysvětlit. "víte já se vlastně nejmenuji Marribell ale bylo to veselá příhoda. Ve skutečnosti se jmenuju Marrie Isabella Black, máma mi říká Bello a táta Mari. Jednou, když jsem byla ještě malá, jsem na chatě s tátou hrála na schovku, a když mě hledal asi hodinu šla mu máma pomoct a spolu volali "Mari? Bell?" táta Mari a máma Bell, no a tak nějak mi to zůstalo." Všichni se mojí historkou pobavili. A Nick mi jen sdělil "proč jsi mi to nikdy neřekla?"-"neptal ses"-"ale když jsem se ptal na jméno, mohla si mi to říct!"-"copak ty na potkání říkáš, ahoj jsem Nicholas Jerry Jonas?"-"to ne!"-"tak vidíš". Evidentně jsem pobavila celou jeho rodinu a jemu zase zářili oči. "Marribell?"-"ano?"-"dnes spíš v Nickovo pokoji, Nick si rád lehne na zem!" řekla jeho mamka. "ne to né, já půjdu do hotelu, nechci vám tu překážet"-"ale prosimtě to je blbost, zůstaneš tady"-"jo prosím zůstaň" volal Frenkee. "to opravdu ne"-"ani kvůli mně?" řekl Nick. Bože chtěla jsem řvát ..ale jen kvůli tobě. Ale nemohla jsem. "a mě?" ozval se Joe a drcl do Kevina, který se taky pobaveně přidal "a mě?". Pak se přidal pan Jonas. "a co kvůli nám všem?"řekla Daniele. "hih tak dobře". Když jsme šli spát, zalehla jsem do připravené postele. A nick si lehl na zem. "Nicku?"-"hm?"-"to není fér, je to tvoje postel lehnu si na zem, je mi to blbý" a už jsem byla na nohou než stačil něco říct. "né zůstaň tam, to je v pořádku, máš problémy se zádama nenechám tě spát na zemi." Vzpomněla jsem si, nevím proč ale, jak jsme jednou spali vedle sebe. "Nicku a nechceš jít sem si nachvilku ještě povídat? Ale je zima musíš se i přikrýt" asi pochopil na co narážím. "jo jinak bych nastydl" a usmál se. Leželi jsme a "a ráno se musím ozvat že jsem tu asi usnul"-"a já se tě zeptám na barvu náušnic" oba jsme se usmáli. "mari?"-"ano?"-"jaký máš problém?"-"teď se to nehodí."-"rád bych to věděl"-"budeš se zlobit"-"proč?"-"já nevím"-"tak povídej"-"teď opravdu ne"-"fajn"-"dobrou"-"dobrou" dal mi pusu do vlasů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama