20. díl

28. prosince 2011 v 13:45 | theLadyChristyn
20. díl
Ráno jsem jel do nemocnice za Marribell a Joe říkal, že sjede pro ten záznam a pak přijede zamnou. Když jsem byl u Marribell asi hodinu, pořád jsem ji držel za ruku a vyprávěl jí jak jsem se cítil když jsem jí poprvé políbil, i když jsem nelíbal ji jako skutečně ji ale jako postavu ve filmu aže bych jí chtěl opravdu políbit.

Najednou se probudila. "Ahoj Nicku"-"a ahoj Marribell, jsem tak rád že jsi v pořádku" objal jsem ji. "víš, kdo ti to udělal?"-"to ti nemůžu říct!"-"proč bys nemohla"-"nejde to"-"a proč?"-"ublíží mi znovu"-"neublíží ,to ti slibuju"-"ne Nicku" najednou se otevřeli dveře a v nich stál joe a dva chlapíci ze včera. "Nicku mám to, pustím to tady nevadí?" koukl na mě a já nechápala pak mi to docvaklo. "ne nepouštěj to"-"a proč?" zeptal se mě 'Joe. A Nick dodal "ona ví, kdo jí to udělal, jen mi to nechce říct"-"toje fajn, ale mi to musíme vědět, slečno"-"fajn pustte to" a pustili jí. Slyšeli comi říká a viděli, co mi provedla, já jen měla zavřené oči, a když jsem je otevřela, všichni na mě koukali. "Nicku měl jsi pravdu, byla to ona" řekl Joe. "tys to věděl?" zeptala jsem se ho! "jo"-"jakto?"-"to je na dlouho! Teď už musím jít, uvidíme se zítra, přijdu, neboj". Pár dní jsem si poležela v nemocnici a Nick tam byl pořád semnou, pak mě pustili a já šla s Nickem do bytu, kde jsme celou tu dobu bydleli. Lehla jsem si na postel. "Nicku?"-"jo?"-"můžeš na chvilku, musím ti něco říct"-"dobře". Lehnul si vedle mě a já spustila "jsem zasnoubená od doby, co jsem se narodila. A až mi padne dvacet, což bylo před měsícem. Musím si ho vzít a to se stane, až odtud odletím! Táta to nechce odvolat přes to, že mi to ničí srdce."-"doufám, že vtipkuješ?"-"bohužel, tak ráda bych aby to byl jen vtip" dobře tak to jí nebudu říkat, že jí miluju. "A za jak dlouho odjíždíš?"-"za 14 dní"-"no, nevím, co ti mám na to říct"-"nemusíš říkat nic, chápu to". Celých 14 dní jsem byla s Nickem a jeho rodinou. Užívali jsme si poslední dny spolu. Hodně času jsem trávila se všemi Jonasovými,a s Daniele jsme si padli do oka, byly jsme skoro jako ségry. Poslední den uběhl taky velice rychle. Balila jsem si věci a Nick mě odvezl na letiště. Tam jsme se loučili. "díky že jsi mě sem odvezl"-"to nestojí za řeč, já rád"-"tak se měj hezky a pozdravuj rodiče a bráchy"-"budu"-"tak ahoj"-"ahoj a měj se"-"Nicku?"-"jo?"-"ukradl jsi mi srdce"-"cože?"-"vzal si mi srdce a navždy bude patřit tobě!"-"jo já jen…" zrovna ohlašují můj let. "tak já musím ahoj"-"ahoj". Odcházela jsem se slzami v očích. Naposled jsem se otočila a usmála se na Nicka a ten zavolal. "zase hraješ, že jsi fontána?" rozutíkala jsem se k němu a řekla. "Nicku já musím něco udělat tak… jen se nezlob" a políbila jsem ho! A rozutíkala se k odbavení a k letadlu. V ČR "jsem doma"-"no to je dost, jdeme koupit svatební šaty!"-"ale mami já.."-"ticho a pojď". Tak jsme šli a cestou v autě "mami já ho miluju a tohle mi zlomí srdce, nedá se něco udělat?"-"nedá, kočičko, je mi to tak líto"-"a když kněz řekne, kdo je proti ať promluví teď nebo at navždy mlčí…řekneš něco?"-"nesmím, slíbila jsem to tátovi"-"bože proč já" rozbrečela jsem se. Mamka zastavila na parkovišti a objala mě. "klid beruško, ono se to urovná. Vždyť se můžete rozvést"-"jo ale mami to je složitý, Nick se s tím nesrovnal, je na mě naštvaný, od doby so jsem mu to řekla, je tak jiný. Jen mi odsekává. At jsem řekla cokoliv, vždy jen hm. Nebo dobrý. Chápeš. Celý tyden jsme sice byly spolu, ale bylo to jako bysme spolu nebyly. Nesmáli jsme se, neblbly jsme. Ztratila jsem ho."-"jo nešťastná láska je vždy ta pravá!"-"mami"-"tak pojď a neboj se, ono se to vyřeší" smyla mi řasenku z obličeje a vystoupili jsme z auta. A šli do svatebního salonu. "dobrý den, přejete si?"-"ano dobrý den, tady dcera se bude vdávat potřebuje nějaké šaty"-"dobře a jakého stylu by měly býti?" a teď jsem promluvila já a né mamka "černé barvy"-"ale no tak Marribel, nezlob se na tátu"-"a co bys dělala ty na mém místě?"-"asi to samé ale tady paní za to nemůže tak se chovej slušně"-"hm" a šla jsem se procházet po celém obchodě, narazila jsem na šaty které byly podobné jako ve filmu Moderní popelka. "tyhle si chci zkusit". Paní mi je sundala a podala a já si je šla vyzkoušet, vyšla jsem z kabinky a mamka se rozplakala "zlatíčko tolik ti sluší"-"díky mami, škoda že je neuvidí ten pravý"-"zázraky se dějí, slečno" řekla mi prodavačka. "díky" usmála jsem se na ní. "a co závoj, chtěla byste?"-"ano chtěla bych aby ve předu byl dlouhý do pasu a vzadu až na zem a když mi ho táta zvedne a překlopí dozadu chci tam mít korunku."-"jistě jeden tu je pro vás jako dělaný, a taky tady (otevřela velkou skříň) si můžete vybrat korunku". Vybrala jsem si všechno, mamka to zaplatila a jeli jsme domů. "kytice jsou objednané a hlavní družička je Emily, jaké chceš mít další družičky?"-"já nikoho jinýho nemám"-"a co v americe? Nemáš kamarádky?"-"jo ale neví o tom a pochybuju že by přijeli a Jonasovic rodina mi byla nejblíž ale ublížila jsem Nickovi takže nejspíš by taky nepřijeli, takže nemám nikoho"-"tak zavolám sestřence Lence"-"hm". A jeli jsme domu.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama