7. díl

28. prosince 2011 v 11:56 | TheLadyChristyn
fajn pojď semnou do ložnice"-"ccože? Takhle rychle?" smál se. "na co ty nemyslíš" odpověděla jsem mu. "fajn když tu mojí postel posuneme doprava místo skříně, povejde se sem tvoje postel, hned naproti té mé"-"tak to jí asi budu muset pořídit co?"-"no jestli nechceš spát na zemi!"-"a pojedeš semnou?"-"to jako teď?"-"jo"-"fajn obléknu se". Z domácích tepláků jsem si vzala černé uplé jeany, a fialové tílko. Krátkou koženou bundičku a černé lesklé boty na jehlách. V obchodáku "potřebuju koupit i nějaké jídlo, dnes jsem skoro všechno dojedla, takže já jdu na jídlo a ty na postel"-"taky chci koupit něco k jídlu, takže jdeme na jídlo spolu a pak na postele"-"hm fajn"-"trochu nadšení né?"-"ne!" uculila jsem se na něj. Když jsme chodili kolem regálů s vozejkem, Nick automaticky házel všechno, co chtěl do košíku, nestačila jsem zírat. "Nicku už je plnej košík a jsme teprve na začátku"-"no tak skočím pro druhý vozík"-"a nezbláznil ses? Vždyť tohle je pro celou armádu ještě na dva roky!"-"no a? co když dostanu na něco chut a nebudeme to mít? Já do krámu furt nechci courat"-"a jak to chceš zaplatit? Já si vzala jen hotovost na drobnosti, nenapadlo mě, že toho bude tolik. A jak to odvezeme domu?"-"normálně, nestarej se jo?"-"fajn, na" posunula jsem plný vozík k němu, aby si ho převzal a odešla jsem si pro svůj. "kam jdeš?"-"to je moje věc" řekla jsem s nadšením. Do košíku jsem si dala vše, co potřebuji a šla k pokladně kde jsem viděla dva plné vozíky, hned jsem věděla že je to Nickovo. Nick zrovna přišel s nějakým chlápkem k jeho vozejkům a řekl "prosím odvezete mi to domů, je to tahle ulice zaplatím tam"-"ok pane Jonasi"-"díky" otočil se na mě a vzal mi košík z ruky "ještě tohle prosím" a podal ho tomu mánovi "ale já si to zaplatím sama, to si nemusel"-"simtě..sis skoro nic nekoupila co budeš jíst?"-"víš to byly základní potraviny já si uvařím"-"ty umíš vařit?"-"jo ale jenom česká jídla"-"někdy ochutnám"-"jak chceš". A šly jsme směrem k oddělení s postelema. Okamžitě mě zaujala jedna veliká postel. Hned jsem si na ní lehla. "bože ta je úžasná" Nick si lehl vedle mě. "jo to je asi jí koupím"-"hele já si o ní řekla první"-"no a?"-"já ti dám no a" vzala jsem polštář a praštila ho. "vyber si svojí"-"už jsem si vybral"-"tuhle ale ne"-"a proč"-"tu chci já"-"tak si jí kup dřív než já"-"fajn vyhrál jsi". Zvedla jsem se a šla si prohlížet další. Naštvalo mě, co řekl. Já zatím nemám tolik peněz, nemůžu si dovolit to co on. Najednou se za mnou ozvalo "heej počkej, naštvala ses?"-"ne proč?"-"že jsi tak odešla"-"no a?"-"jsi nepříjemná takže sis e naštvala"-"nejsem naštvaná, jen…to je jedno"-"o co jde"-"o nic… kup si tu postel"-"Marribell já tě jen škádlil, vyhlídl jsem si jinou postel"-"fajn tak si pro ní jdi at můžeme jít domu."-"fajn, jdeš se mnou?"-"jo". Nakonec si koupil tu jeho vysněnou postel a jeli jsme domu. Převlékla jsem se a šla vybalit nákup. Trvalo to dlouho. Pak jsem si sedla na gauč a pustila telku, protože pan Jonas se šel koupat ve chvíli kdy jsem chtěla já. Přišel Nick a sedl si vedle mě na gauč, asi mu bylo i jedno že se na něco dívám a že mě to zajímá, vzal si ovladač a začal přepínat "Nicku! Já se na to dívala!"-"no a?"-"no a? děláš si srandu?"-"ne proč?"-"pane bože, to snad není pravda" zařvala jsem a zvedla se že si půjdu do ložnice do skříně pro čisté oblečení ale než jsem tam stačila dojít on se ozval "proč tak řveš panebože?"-"proč řvu? No proč asi… protože, přijedeme domu, ty si lehneš na postel a celou hodinu na ní ležíš, zatím co já vybaluju tvůj nákup. A že bys třeba pomohl? Ne ty jsi pan někdo, takže to dělat nemusíš, nebo když to dovybavím, jako naschvál se jdeš koupat, když chci já, jakobys to nemohl udělat předtím. Nebo když se na něco dívám, je ti to jedno a bez ohledu na mě si stejně děláš co chceš! Jsi sobec, máš všechno, co chceš a kdy chceš. Můžeš si koupit třeba osum postelí ale někdo jako já nemá ani na jednu postel a ty ho tím urážíš! je ti jedno jak se kdo cítí, je ti úplně jedno že tu jsi pod mojí střechou, je ti jedno že já jsem taky člověk stejně jako ty, ale s tím rozdílem že ty jsi zazobanec a všechno si koupíš! Zatím co já na to musím tvrdě pracovat, abych si to mohla dovolit" odešla jsem do koupelny a rozbrečela se, ale pustila jsem sprchu, aby mě nebylo slyšet. Když jsem vylezla z koupelny okamžitě jsem si to štrádovala do ložnice. Ovšem musí se jít přes obývák. "Marribel počkej" nečekala jsem šla jsem rovnou do ložnice a on šel těsně za mnou. Ale já za sebou zavřela dveře, nejspíš ho to bouchlo ale já hned zalehla a začala si číst abych se odreagovala. Otevřel dveře "Marribell"-"nechci si povídat" dodala jsem suše. "mrzí mě to" nahrál mi, použiju jeho zatím nejčastější větu "no A?"-"prosím"-"o co?"-"omlouvám se, já jen"-"ty co?"-"nejsem zvyklý na to že…"-"Nicku? chci spát nech mě být" zachumlala jsem se a tím mu dala najevo že jdu spát. Odešel do obýváku, asi tam přespal na gauči, protože celou noc se v ložnici neobjevil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama